Nadbytek volného času nám umožnil obstarávat si věci, které naši předkové neznali a nepotřebovali. Uložili jsme si tím břemeno většího pohodlí, které podporovalo změkčování těla i ducha. Se zavedením vlastnictví se práce stala nezbytnou. Dříve volný člověk se díky novým potřebám a bližním stal otrokem i pánem zároveň. Bohatý potřeboval služby, chudý jejich pomoc.
Závislost jednoho na druhém se do dnešní doby stále zvětšuje. Už nejsme schopni ušít si oblečení, vypěstovat si jídlo nebo si vyrobit postel. Lidé se nerodí jako čisté nepopsané papíry, ale jejich vstup do života je dán postavením ve složité materiální a sociální hierarchii.
Nerovnost dle mého začíná již při narození. Ze sociálně slabé rodiny jen velmi zřídka vyroste vysokoškolský student. Jeho osud je téměř ve všech případech předurčen. Výjimky jsou výjjímečné a potvrzují pravidlo. Je nerovnost spravedlivá? Každý přece nemůže vystudovat vysokou školu. My potřebujeme zámečníky, elektrikáře a kuchaře! Ale možnosti každého z nás by měly být omezeny talentem, ne sociálním postavením. Jistě mnozí z Vás namítnou, že dítě pocházející ze sociálně slabé rodiny nemělo po kom zdědit ty „správné“ geny a talent. A do jisté míry máte pravdu, ale v poslední době se velmi často setkávám s tím, že absolutní sociální vyloučení a ne talent je měřítkem, podle kterého vynášíme soudy.
P.S. Ve své mladistvé nerozvážnosti jsem tento článek zvěřejnila příliš uspěchaně. Po diskuzi se svými bližními jsme se rozhodla upřesnit to, co jsem tím chtěla říci. Ne sociální nerovnost či postavení ,ale rodina je tím, kdo určuje, jakou další cestou se dítě vydá. Pokud v rodině chybí chuť se vzdělávat a je to považováno za něco nepodstatného, pak i talentované dítě jen zřídkakdy využije svůj talent. Na druhou stranu, pokud jsou rodiče vzděláním "posedlí" mohou i z podprůměrného člověka vychovat dřinou a pílí vysokoškolského studenta. Cítím ale nespravedlnost s těmi, co mají talent, ale nemají nikoho kolem sebe, který by jim pomohl ho využít.